Trochu patetické, ale pravdivé.
Pro tu pravdu pocitů, prožitků a myšlenek tipuji…
|||-_-|||
«*»
docela jo, má to cosi do sebe
Romi ... děkuji hrozně moc ... Vždycky mě to krásně povzbudí a potěší ... Dík. :)
...odejít za dávno vyhaslými hvězdami, které mi jako jediné na světě mohou ukázat odraz mých dětských snů a zavést mě na jejich již zapomenutou cestu, vrátit mi hrdost a čest …
fakt krásně píšeš *
A ta matka na mě působila rozhodně nejvíc.... ono psát o opuštění matky je mnohem víc než psát o opuštění kluka..
Píšeš fakt moc hezky... ale zrovna u týhle věci mě ta láska ruší (i když je to v tom to hlavní)......... piš dál.....***
Přesně tak bylo dílo pochopeno. Zmiňuji pouze "ony kulisy" Tebou použité.
Tvé dílko je zvláštní.
Dáváš k sobě bezmoc matky s bezmoc svoji. Přičemž její bezmoc je ukrytá ve zkušenosti mlčení (nemyslící na sebe) a Tvá v sebelítosti a mnohých slovech (myslící a hovořící jenom o Tobě).
Pravdivá myšlenka (ikdyž možná neuvědomělá) zasluhující tip.
Máš zajímavý výklad mého dílka, zajímavý myšlenky .... ale obávám se, že nejsi příliš blízko k tomu, proč jsem toto psala ... Postava matky zde byla pouhou kulisou, aby zvýraznila touhu po útěku i přes mrtvoly a smutek jiných ... Chtěla jsem tím pouze říct, že i kdybych utíkala třeba na kraj světa, nikdy bych před ním nemohla utéct. A proto by bylo jednodušší se vrátit a říct mu, že ho miluji .... Toť vše. :)
Moc hezké myšlenky, i když smutné.
"A možná potom budu schopná vrátit se zpět a opět si vzpomenout … Na lidi, kteří mě neuměli milovat, … na sny a přání, kterým nikdo nedal šanci, … vzpomenout si na svět …"
To mě trochu vyrušilo, protože mi to přijde hrozně pesimistický a smutný. Vše ostatní je také smutné, ale vždy s kapkou naděje - a právě tohle se mi na tomhle líbínejvíc . I když to je smutné až tragické, tak zároveň nevyhnutelné a s vírou, že vše bude lepší.
Ale možná se i mýlim:)))
TIP.
Strašně ti děkuji, Arienalia. Tohle mě hrozně potěšilo. Abych pravdu řekla, tak tohle jsem napsala jen ve slabé chvilce ... Alespoň vím, že někdo je na tom stejně jako já ... :)
Děkuji za hezkou kritiku ... :) To člověka vždycky zahřeje.
Víš, ale mně se to tam spíše líbilo. Myslím ten odstavec, který tě rušil. Trocha nostalgie a nepřehnané sebelítosti.
Ale v podstatě jsem to nebrala přímo ze života .... já věřím pořád a smiřovat se nehodlám. :)
Zpověď týraného dítěte? :-(
Možná jsem se děsně spletla, ale tak to na mě působí.
Ježiš ne to ne .. :) Co blázníš? Takové chmurné myšlenky až nemám. :) Br ... pouze mě to napadlo. Prostě někdy člověk musí být sám, aby se vypořádal se vším, co na něj všichni do té doby nabalily, aby se s tím mohl smířit a pokračovat dál ... Myslela jsem to spíše jiným způsobem ... o klukovi, který mi ublížil, ale přesto ho budu mi ráda ... asi takhle. :)
Tak tohle znám... bolí to ,ale ty ho nějak nemůžeš nechat zmizet ,protože ho máš ráda až příliš.. Budeš dělat bezstarostnou přítelkyni.. alespoň ,než se vyléčíš v zapomnění...
Krásné
T*I*P a avi někomu ,kdo porozumí..
Písmák