ANTI ANTI ANTI

ANTI  ANTI  ANTI

Krvavý ohňostroj ušpinil ranní oblohu

v bláhové naději, že pokloní se Bohu.

I slunce zakrylo si tvář stříbrným závojem

a mořské vlny vše ohlušily příbojem.

Nebe se rozplakalo milióny slzí.

Ach, naši milovaní, naši drazí...

Tak jako v New Yorku, tak jako v Madridu.

Déšť na zemi vsál dovnitř kapky rubínů

a rozvil se v krásu nevídaný květ,

jež v sobě svíral bolest, utrpení, smrt.

Do dálek rozlétly se modré holubice,

s tesklivou prosbou : UŽ NIKDY VÍCE!

Pohled je z výšky zabolel

nad bezvládnými střípky lidských těl.

Snad každému člověku v srdci zamrazí

a před očima objeví se nápis VRAZI.

Ať už jsou oblečení nebo nazí,

nechť zasype je popel věčných sazí.

Oběti násilí ten váš Bůh nepřijme.

Sevře vás v objetí.

Myslete na děti!

Vy s bídnou pamětí.

Spějete k prokletí.

Už tolik staletí...