Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Myslím na seba ...a je mi dobre

27. 03. 2004
5
0
7388
Autor
Hermann

Poviedočka o sebeckosti, ktorú na ľudoch nenávidím... Smrť všetkým sebcom, ktorí vidia iba seba a svoje hodnoty a na iných kašlú...Ktorí sa trápia nad vecami a pritom sú ničím v porovnaní s utrpením iných...Táto poviedka je venovaná istej Zuzane Richnákovej...nech sa zobudí....Hermann

Myslím na seba ...a je mi dobre

 

"Ach Bože, čo si len počneme, takáto Sodoma-Gomora...Veď čo! Čo ja som Ti už urobila, že moju dcéru takto tresceš!!! Už v Teba neverím! Počuješ? Ne-ve-rím!!! Ty hnusný Boh!"-slzy jej stekali po tvári a tvár jej horela rumencom.."Ale mama, nerúhaj sa, veď to mohlo skončiť i horšie..."-povedala Karolína. Matka už už chcela niečo naznačiť a povedať a iste sa ešte viac rozplakať, lebo začala spomínať na Karolínino detstvo a myseľ jej puchla spomienkami a bôľom z jej nešťastia...keď zazvonil telefón...Mama s trasúcimi rukami vytiahla prístroj z kabelky a šepotom povedala dcére-"To je Danka... ale prečo volá mne a nie Tebe."-zdvihla a zo slúchadla sa ozval veselý hlas Karolíninej najlepšej priateľky z čias vysokej školy...Danka a Karolína boli veľmi blízke priateľky a vždy sa zabávali na tom ako im všetci, čo ich poznajú vravia Dvojičky..Veľmi sa totiž podobali, hoci neboli sestry....

-"Dobrý deň, tu je Danka, prosím Vás volala som Karolíne na jej číslo, ale nejako to nezdvíha."- matka bez slova s opuchnutou tvárou dala telefón Karolíne a začal sa rozhovor, ktorý... no ale to nech si láskavý čitateľ posúdi sám..

-"Ahoj Danka, tu je Karolína, musím Ti niečo povedať...", ale Danka ju nepočúvala. Skočila jej do reči a spustila dlhý monológ o tom, že je veľmi smutná a zúfalá a celú noc nemohla spať, pretože sa jej nepodarí ísť tento rok na dovolenku a že jej priateľ Milan jej zabudol kúpiť ruže na narodeniny...No čo Vám poviem, táto Danka bola teda naozaj veľmi utrápená, chúďa, iste mala toho čo povedať, pretože Karolínu nepustila ani k slovíčku a nekúpené ruže a nepodarená dovolenka sa stali hlavným symbolom jej ťažkého utrpenia...No teda milí čitatelia, hotová katasfrofa! Nakoniec táto veľmi smutná Danka , keď už všetko vyrozprávala si povzdychla-"Ach jaj psí život..."

V telefóne zavládlo hrobové ticho...Po chvíli sa Karolína spýtala -"Myslíš si, že to už naozaj nemôže byť horšie?". A Danka pohotovo-"No v tomto momente ani nie, len si to predstav človek to plánuje a potom sa to všetko zrúti...Ach čo mám robiť?..."

Tu sa Karolína rozplakala a zložila telefón.Slzy jej nahradili slová, ktoré chcela povedať..."Čo je zase, čo sa znova deje, prečo plačeš, dcérka, tak čo je?" matka bola vo vytržení...Karolína sa chcela nadvihnúť na lôžku, ale zabolelo ju..Nemohla..Len obrátila hlavu k obedňajšiemu Slnku, aby jej vysušilo tvár a povedala matke...

"Vidíš mami, niekto sa sťažuje , že nemá dovolenku, alebo že niekto zabudol kúpiť ruže a ja? Povedz, čo ja? Ani sa ma neopýtala ako sa mám, nič... Ona sa sťažuje na ruže a ja? Pokazená dovolenka jej bola prednejšia ako ja! Povedz mama, je to spravodlivé?"

...V tom sa otvorili dvere a do izby nemocnice vstúpil lekár s ošetrovateľom a láskavo povedal Karolíne..

-"Tak mám pre Vás dobrú správu, iste Vás poteší. Už prišiel ten nový elektrický invalidný vozík, čo sme Vám objednali...."


Hermann
25. 06. 2004
Dát tip
Maxima_Gali- Ďakujem za názor je zaujímavé sledovať ako táto mini poviedka vzbudila rešpekt...S odstupom času šak i ja sám autor poviedkz sledujem, že som to napísal tak, že poviedka evokuje viacero názorov a nálad a neukazuje zásadnú stranu mince...A to som práve nechcel tak napísať...Chcel som napísať presné a rázne zakončenie deja, no to som iba začínal písať poviedky v takom štýle ako dnes, ale námet je to dobrý a možno podobný niekedy spracujem...Je jasné, že každý sme iný a tie mokasíny, to mi evokuje známu skladbu od Depeche Mode s názvom-"Walking in my shoes" - skúsiť chodiť v mojich topánkach je ťažké pre iných a takto sa to môže brať tiež...zaujímavý názor, len ma mrzí, že Ti ho nemôžem hne´d odplatiť, lebo na net chodím málo, ale zapíšem si Tvoj nick a ohodnotím pár dielok...Si milá...Ďakujem...Peťo

Hermann
23. 06. 2004
Dát tip
severanka- Môže byť, je to tvoj názor a ja ho rešpektujem...Ďakujem..Peťo

severanka
21. 06. 2004
Dát tip
nepovažujem to za vydarenú ukážku sebectva.. každý je svojim spôsobom egoista, ktorý je presvedčený - aspoň v určitých momentoch, že jeho problémy sú tie najhoršie a jeho nešťastie to najväčšie.. kto už má právo to súdiť či posudzovať?!

Hermann
03. 06. 2004
Dát tip
vesuvanka- Ďakujem Ti priateľka, naozaj niekdy naše vlastné utrpenie sa nám zdá veľké a silnék, ale v porovnaní s utrpením iných je to len závan vetríka..Možno vieš čo tým myslím...moje utrpenie s Tvojím sa nedá porovnať, niekedy sa hanbím pred tebou, aký som a že sa sťažujem, ked Ty máš väčšie problémy a pôsobím oveľa pokojnejšie..Dakujem!!!!!!!

Hermann
03. 06. 2004
Dát tip
Vesuvanka- Vidíš tá rýchlosť...Napísal som tam-"Pôsobím", ale chcel som napísať "Pôsobíš", tak prepáš, preklep úplne zmenil význam slova k nedobru, tak tam malo byť "Pôsobíš" /na konci tej správy./ Dakujem a drž sa mi prosím Janka...peťo

vesuvanka
03. 06. 2004
Dát tip
Hermann, děkuji - to je prima, že jsi zde. Dnes jsem si přečetla Tvoje další dílo Pán Radlinský - velice to na mě zapůsobilo a napsala ljsem Ti k tomu.

vesuvanka
03. 06. 2004
Dát tip
avi jsem zapomněla

vesuvanka
27. 05. 2004
Dát tip
Se zájmem jsem si dílo přečetla. Připomnělo mi to trochu moji situaci, i když v jiné souvislosti...Dostala jsem ve svých 11 letech velikou školu života. Utrpěla jsem zlomeninu nohy, kosti nechtěly dlouho srůst a nakonec srostly špatně - vznikly následky na celý život. Strávila jsem v nemocnici 4 měsíce a cítila jsem se oproti svým zdravým vrstevníkům nešťastná, ale jen do té doby, než jsem se v rehabilitačním ústavu setkala s daleko více postiženými pacienty většinou po obrně, kteří se ve svých 14 letech nemohly postavit na nohy, zatím co já jsem o berličkách pěkně chodila.... Uvědomila jsem si, jak nešťastné jsou tyto děti - nikdy nebudou běhat, až budou větší, nebudou moci chodit tancovat, nenajdou partnera (partnerku) pro život... Už tenkrát jsem se nad tím vážně zamyslela a uvědomila si, že moje špatně zhojená zlomenina není ničím proti postižení těch dětí. Pro mě to byla životní lekce., kdy jsem se snažila pochopit, co je opravdu neštěstí. Krásné a velký TIP

vesuvanka
27. 05. 2004
Dát tip
Udělala jsem tam hrubku - napřed jsem napsala ...děti se nemohly postavit na nohy.... a pak jsem děti opravila na pacienty, kteří se nemohli postavit...a "y" jsem zapomněla opravit

fungus2
14. 04. 2004
Dát tip
Napsat pravdu někdy bolí. TIP

andromeda
07. 04. 2004
Dát tip
Ty umíš výstižně popisovat, četla jsem jedním dechem a ten konec, i když jsem něco takového čekala, mě překvapil. Máš pravdu, někteří lidé dokážou být sobečtí, stěžují si na "blbosti" a ani si nevšimnou, že člověk vedle nich prožívá opravdu něco vážného, takoví lidé zas většinou mlčí a svá trápení skrývají. TIP

Hermann
07. 04. 2004
Dát tip
Andromeda-Ďakujem Andromeda, som rád, že si ma pochopila, lebo na túto moje poviedku boli rôzne názory, ale Ty si to pochopila presne tak ako to chápem i ja....Ďakujem!!!! Hermann

Hermann
04. 04. 2004
Dát tip
No dobre, možno to tak znelo, ale máš opravdu, dá sa to brať i takto. Osobne som mal telesne postihnutú priateľku, takže viem o čom to je..Ale Karolína nechcela sa ľutovať, chcela niečo povedať a Danka ju nepustila k slovu..V tej poviedke išlo o rozlišovanie utrpenia..Jednz majú podľa nich veľké trápenia a keď sa pozrú na iných, ich trápenie nemá cenu, to utrpenie iných ich prevyšuje...A sebecké bolo, že ju nepustila k slovu, že uprednostnila jej úbohé problémy s ružami pred spovedou kamarátky....Ale dakujem za kritiku, máš veľmi zaujímavý názor...Hermann

cmukina
30. 03. 2004
Dát tip
na mnaje to tiez trosku tiez drsne.....ale inak ako dielko dobre....:-))

lienka
29. 03. 2004
Dát tip
poznam to zo skusenosti, ale keby som sa mala trapit alebo rozculovat nad tym, aki sme "my ludia", asi by som skoncila na psychiatrii :) ... inak pravdu pravducu si napisal

bielaaura
29. 03. 2004
Dát tip
myslím na seba...sedím na konári...a je mi dobre...potom chvíľu myslím na niečo iné....:-) Danka-Daniela

Hermann
29. 03. 2004
Dát tip
Ďakujem Elyn, máš pravdu, dá sa o tom dlho polemizovať...Aj takýto a hlavne takýto je náš život...Hermann

Hermann
29. 03. 2004
Dát tip
Lienočka, viem je to krutá poviedka, ale pravdivá...Niekto ma odsúdi, niekto nepochopí, niekto pochopí....Ty si ma pochopila..Ďakujem...Hermann

Elyn
29. 03. 2004
Dát tip
Hermanne, já jsem tvou reakci asi nepochopila - jaký, hlavně jaký je náš život?

Dero
27. 03. 2004
Dát tip
Hmm ... dočetl jsem to. s_b má možná trochu pravdu, ale na druhou stranu - ohněm proti ohni - a my jsme diváci. To dílko je tažené až ad absurdum, co se volby slov týče ... váhám ... raději si před tím přečtu Tvá ostatní díla.

Dero
27. 03. 2004
Dát tip
s_b: Já pouze konstatoval, neřekl jsem, že to je správně - taky jsem jen divák. :o)

Seregil
27. 03. 2004
Dát tip
Trošku víc než drsný... ale ze života.. to je znát... je blbý, že člověk musí napsat toto dílko s tímto názvem... tip

Hermann
27. 03. 2004
Dát tip
S_B a Dero-Nehádajte sa mi tu..No tak priatelia moji...Podajme si ruky a objímme sa...Netušil som, že moje dielko vyvolá toľko ohlasov...Posunul som hranicu z krásy iných poviedok do krutej reality...Aj takýto je život...Hermann

Dero
27. 03. 2004
Dát tip
s_b: Jasnozřivost promluvila - howgh. :o)

Hermann
27. 03. 2004
Dát tip
S_B- Nie!!! A stokrát nie spiaca kráska..Jasné človek sa zaujma i o seba, ale má tiež mysieť i na iných...Ale nič v zlom, len ja som človek, ktorý je dosť alergický na sebeckých ľudí...Hermann a usmej sa spiaca princezná...

Hermann
27. 03. 2004
Dát tip
Ja nenadávam na sebeckosť..nie, naozaj nie..Som už zmierený, len som odhalil teraz to o čom každý mlčí...Pravda je niekedy ťažká...Hermann

Elyn
27. 03. 2004
Dát tip
chtělo by to trošku rozházet do odstavců, aby se v tom člověk neztratil a ta růžová tomu taky nesluší... Navíc - nejmenovala bych v prologu...! Dost často nám ostatní řeknou jen zlomek toho, co je opravdu trápí (dovolenky, růže..) a realita může být mnohem drsnější... chápu, že zabolí, že Karolínu nepustila ke slovu... měla hlavu plnou vlastního žalu, pochybností... a potřebovala se vypovídat.. Být to v jiný okamžik - určitě by ji Karolína trpělivě vyslechla až do konce a řekla pár milých slov a možná se dostala sama ke slovu, ale takhle se střetla dvě utrpení... Těžko poměřovat.. těžko odsuzovat... To, že nevyjde dovolenka a rozpadá se mi vztah...(klidně i o tom mohly ty zapomenuté růže být..)... jen pohled z jiného úhlu....

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru