POZNEJ SÁM...

Zrození zítřka je v nedohlednu, ale stříbrná mísa značí cestu už se neukážeš v tom světle, co jsi odedávna očakával, ale zítřky mění cos tak vytrvale hledal, Vše se rozpouští v nedozírné dálce a světy světů bojují o své právo, ale ty nepostihneš vše, co je přichystáno pro Ty, co jsou ještě naživu, Kdo jsi a odkud pocházíš? Věčné ptaní jenž zahalilo mysl mnohých, bez účinku hledajících svou vlastní identitu. Když tebou osud kroutí a napínáš své síly, své smysly, jenž nápovědou a rádcem zároveň jsou na tvé cestě nekonečnem. Otvírají Ti nové zítřky, ale zastav se na chvilku a spatříš, kdo jsi. Jen neotupět v téhle době, nenechat se vláčet davem, jenž zahalil si cestu trvalou závislostí na lpění...... Rozevři svá křídla, možná zakrnělá, ale kdesi v hloubi srdce cítíš ten hlas, jenž naučí tě letu přes oceány a hloubku moří, kde neuslyšíš hlas konejšivý. Rozhodnutí trvá stále i kdybys byl v pekle, rozhoupeš vlnobití strašné, jenž zachvátí tvůj ráj nečinnosti. Kéž by vzešlo slunce, jenž měsíc obejme a radost s mírnou vláhou přinese, vláhou, která proniká vším co ještě žije i je na umření... Mrak rozechvívá nebesa a odsud vzejde nový den, toužící opět po noci, po noci, která se chvěje úzkostí a zároveň touhou po miláčkovi.. Roztoužená tůň, bystřina jasná, ukolébavka vnitřního spočinutí na místech, která jsou tak důvěrná právě tobě a zárveň tak nepoznaná... Vichr střídá vánek a vrah se zastaví, když odbíjí poslední hodina věčného šílenství. Už nemusíš se bát toho velkého nepochopení, už není čas na sladké řeči, už vrací se ti vzpomínka na věci dávno zapomenuté, jenž ukrývají semínko skutečnosti, skutečnosti v rozervanosti a tušení tichého přístavu tvé rozechvělé duše. Už vrací se ten koráb plný všelijakého haraburdí, které jsi nastřádal. Přichází zkáza jenž očistí tě od tvých závislostí a ukáže ti cestu dál, dál do toho, co už dávno znáš, co drží tě, aby jsi žil a pochopil, že vše je jen velký sen, který jsi žil a teď roztáhneš křídla a letíš dál a dál, právě tk jak se ti ani nesnilo. Rozpustíš svůj sen a co zůstane? Možná jen tuším, však den opět nastane... Rameno se kátí a stůl je prostřený k novému objetí s tou krásou, jenž dávno poznanou jest krásou a nádherou, jež nikdo nevypoví... Poznej sám Poznej sám Pozenj sám........ Dačice 23.8.2000 3:21 (po rozloučení s Kryšpínem, jenž se vydal na cestu...)

---