Tíha lásky

V bolestech srdce hltal jsem ještě teplou krev,
abych uhasil žízeň…žízeň po lásce
Marně
Bylo to zbytečné jako všechna slova, co jsem kdy řekl!
***

V lese, kde stín nás zahalil v plášť,
jsem nevnímal tíhu a necítil zášť
Tam tebe jsem objal a pusu ti dal,
v tom jako by anděl na harfičku hrál

Co požár spálil, to nevrátí zpět,
marné je čekat, byť padesát let

Já chytil ti dlaň a zahřál jí svou,
jen očíčka tvá se zablýskla tmou
To světélko lásky, co bylo v nich
mě pomátlo víc než sto moudrých knih

Co požár spálil, to nevrátí zpět,
marné je čekat, byť padesát let

Jen jedinou píseň kdybych měl znát,
tak o tom bych zpíval, jak moc tě mám rád

Lásko má, podívej, jak žijem dnes?
Do srdce vstoupily úklady, běs
Teď jediný verš bych říct se ti bál,
i když bych sám o to tolik stál

Co požár spálil, to nevrátí zpět,
marné je čekat, tak vem si mě hned!
***

Pláču po lásce, jako bych jí někdy poznal
proč asi?

Pláču po tobě, jako bych Tě miloval
…proč asi?

Povím ti hned
…nevím!
***

Jak velký unesu kámen?
pět tun!

První dvě tuny jsou tvé oči
co s něhou, zranitelností a přítulností hleděly vpřed

Třetí tunou jsou tvá ústa
Bylo mi odměnou naslouchat písni každého slova,
které jsi řekla v lásce

…jen špatně jsi skrývala loutnu za drsné fráze
O polibcích dnes mluvit nebudu
puklo by mi to srdce

Čtvrtou a pátou jsou tvé sny a plány,
chutnaly jako sladký nektar z Olympu,
pro který stojí za to žít
i vstávat každé ráno znovu

Ale co už neunesu, je tuna šestá
…přátelství
mohlo by mě stát život být ti přítelem

odpusť

***

Povím Ti tajemství o lásce … chceš?
Škoda a byla jsi už tak blízko!