Beze slov

Když uprostřed citů pouště

nastává soumrak nadějí,

sama stisknu všechny spouště,

ve tmě odcházím raději.

Nebylo do vínku dáno

nám říkat ty všední řeči,

slunce teď zapadá ráno,

úsměv se rozpouští v křeči.

Vím, vše bude těžší , jiný,

tma a ticho duší vane,

povrchní city jsou vinný,

živou mě smrt nedostane.

Papír prázdný jen dopisem

přes síto mlčení poví,

co byli jsme a kdo já jsem,

mělo to smysl? Kdo ví?

Tak odpust mi, já musela ven,

vše lze říct i beze slov,

štěstí bývá vždycky jen sen,

don´t believe, don´t believe love.