Jak to vlastně dělat?

Tak nevím. V poslední době se mi to trochu míchá a plete. Začínám nevědět, proč sem na Písmáka vlastně lidi dávají své příspěvky. Nejdřív malé odbočení. Jak a proč vlastně „písmáci“ svá dílka zveřejňují. Varianta č. 1: Píšu pro radost a potřebu psát, je pro mě nejdůležitější co chci říci, co cítím a sděluji prostřednictvím svého dílka. Varianta 2: Píšu proto, že se mi to líbí, baví mě to a cítím potřebu se o toto podělit i s ostatními. Ovšem jde mi nejen o to co sděluji, ale také o formu. Proto básničku (či jiný útvar) piluji a opečovávám, dokud nejsem spokojen s tvarem, kterým jsem ze surového těsta uhnětl. Varianta 3: Chci psát a pochlubit se s tím i na veřejnosti. Vezmu námět a pracuji s ním. Po té co už jakž takž vím, co a jak v básničce (próza či jiný útvar má svá specifika) bude a co má sdělit, se snažím dát mu tvar a podobu dle nějaké „technické“ stavby. Použiji teorii (a–a, a–b a–b atd.), aby i z hlediska verše a rytmu byla sqělá či alespoň aby zachovala formu. Pak se tyto postupy různě prolínají a kombinují, podle konkrétních lidí a dílek. Ale co s tím, jestliže mám prvoplánovou věc, sděluje přesně to, co cítím a nechci dál s ní nic dělat (někdy je to vyloženě na škodu – někdy ne)? Zveřejnit či nezveřejnit? Zákonitě pak přijde na řadu ohlas ze strany čitatelů a tady samozřejmě dojde k hodnocení nejen obsahu, ale právě i stavby a rytmu. A naopak, někdy obsahově „obyčejné“ či „slabší“ dítko básníka–amatéra má zase promyšlenou kostru, na skeletu pak je teprve naneseno to ostatní, svaly, šlachy, kůže . . . Jak pak hodnoti a z jakého hlediska?? Mohu mluvit jen za sebe. Ale proto by chtěl právě zde slyšet i názory jiných. Rozhodně mi to pomůže (a myslím že nejen mě). Osobně mám ten názor, že básnička se mi musí líbit celá, kdy na mě dýchne její atmosféra, děj vás unese z reality mezi jednotlivé litery a proberete se až u závěrečného řádku. Pak je to pro mne v pořádku a tehdy mohu říci: „Ano, tohle je to, co jsem chtěl číst, co se mi líbí. a pokud se mi to líbí moc moc moc, tak to takzvaně TIPnu“. V opačném případě rozhodně nemůžu brát v potaz, že, pravda, má to správný rytmus, gradaci atd., ale obsah kolem mě jen tak proběhl, ani na slovíčko se nezastavil. Tak, to je to co mi leží na srdci. Zajímalo by mě, zda mám natolik odlišný názor od ostatních, nebo si více méně totéž myslí ostatní. S přáním dobrého jitra, poledne, odpoledne, večera, noci (záleží na době čtení) se loučí ROY