TOTˇ BÁSENˇ MÁ.....

Měsíc odulý z nebe shlíží,

zvrací bílou zář na město prokleté,

ti zrazení netuší, však soudný den se blíží,

jen já cítím bědné hříchy staleté.

Toť báseň skonu a opovržení,

 ty, kdož jsi bez viny nesmíš ji číst,

na brány skleněné tlučou ti svržení,

pravda tlačí je co smrtonosný píst. 

Toť báseň bučení pro ty, kdož jsou slepí,

nejsou dny kamenné bez zdárných konců

a největší ctnosti na hnoji dřepí,

pro div a ocenění pitomců.

Toť báseň má, skromná, leč zkolená, 

nechci být dědicem údělu Kristova. 

Vy, dnešní Ježíši klesáte v kolena,

to město padne, však zbyde tu Sodoma!