Hloupa

Dala jsem srdce sve napospas zralokum,

ja hloupa v domeni, ze je snad promeni?

Ze ledy roztaji, kvetena rozkvete,

ptaku hlas uslysim v te zemi daleke,

zemi naveky proklete.

 

Srdce tech tvoru zlych chtela jsem obmekcit,

rici jim - nejste zli, jen mejte cit!

Ma snaha tolika marna vsak byla,

porota delfinu me navic odsoudila...

 

Ze hloupa jsem, naivni, cela se rozdam,

at vice premyslim, nez srdce sve oddam!

Ne kazdy pravo ma srdce tve brati,

protoze v rukou zlych se o kousek ztrati

a pak vice a znova a nakonec....

nakonec zbydou jen slova

a srdce tve heboucke, kdysi tak teple,

bude jak diamant, ten nikdy nezmekne.

 

To bylo mi sdeleno u stolu mudrcu,

hlasem tak prisnym, moudrym, lec tichym....

Slysim ta slova, vdalce mi tise zni..

je pozde, tak pozde, ach beda!

 

Dala jsem srdce sve napospas zralokum,

ja hloupa v domeni, ze je snad promeni?

Ze ledy roztaji, kvetena rozkvete,

ptaku hlas uslysim v te zemi daleke!

 

Srdce me krvaci, place a stena!

Zivot se vytraci - tak nestastna scena!

Zraloci utoci, pach krve je laka...

snadnou jsem koristi vzdy, kdyz se smraka...

 

Pri prvnim paprsku jasneho slunce,

sbiram jen kousicky zbyleho srdce...

Jasot mych zrcadel potemnel vmziku,

nechapou, neveri, placou na chodniku....

 

Duse ma chveje se, telo me pali,

oci uz nevnimam, tak ukrutne boli!

Morem jsou zalite, sul je tak zrava,

me rty tak sladoucke ted obrusta trava.

 

Jiz nechci milovat, jiz nechci se spalit!

Me srdce na kousky - to nejde spravit?!

Dvakrat jsem zkousela, horela v plamenech,

uz vice nemohu, snad jenom ve svych snech...

 

Sedim ted u more, na plazi placu,

posloucham ocean a vzdavam se vseho,

vseho, o co jsem kdy usilovala, nebot,

nebot jiz nemam sil.....