Bláznovství

Pokusila jsem se zabít čas holýma rukama … chtěla jsem přemoci západ slunce nikdy nevyřčenou prosbou … Snad se mi to zdálo jednodušší, než sebrat poslední zbytky odvahy a podívat se ti do překrásných očí …

Pokusila jsem se vyskočit ze zavřeného okna v nejvyšším patře mrakodrapu … chtěla jsem bez zlomených kostí dopadnout na rozehřátý beton … Myslela jsem, že je to snazší, než odolat a přežít tvé vášnivé polibky …

… Bylo to tak neuskutečnitelné …

Pokusila jsem se zapálit na svém těle slizký benzín … chtěla jsem zemřít bez jediného výkřiku bolesti … Snad to mělo být lehčí, než donutit duši, aby přestala prolévat krvavé slzy bez konce …

… Nebylo možné to zastavit …

A tak jsem vzala do třesoucí se ruky tupý nůž … Asi jsem si chtěla surově vyříznout srdce z těla a pořezat si tvář … Vypadalo to tak bezbolestně, než se na tebe poprvé usmát a říct ti: „Miluji tě.“

… Nekonečné přání …