Konec...

Stoletá lež vrhá na mě svůj stín

Kývá, láká mě k sobě

Já ve víně utápím svůj splín

Uvězněná jsem s křížem jak v hrobě

Kolem jen spousta prachu, odháním tmu

Pohlcuje mě, já se bráním

Křičím, svíjím se, dohrávám tu hru

Ukrývám se za křížem, stojím za ním

Pohřbená tisíce metrů hluboko, nahá

Opředená pavučinou lží

Pravda, která pluje nade mnou je mi drahá

Její smysl mě už dávno netíží

Jen smír se mísí s pachutí mlhy

A krvavé jezero utápí mě v sobě

Kdysi byls první, teď jsi jen druhý

A ten můj princ leží se mnou v hrobě

Kříž vítr ohýbá, jednou se zlomí, mé zklamání

Tu krvavou poklonu přestávám vnímat

Tvá duše přichází, přináší konečné poslání

A ty, stejně jak já, přestáváš dýchat...