Co je vlastně pravda

Ty, ty, ty, ještě jednou zalžeš...

Mě se neboj... ale jestli mi někdy zalžeš, přehnu tě přes koleno a... :-))))))

To stejný, co Saxance!: Žij a piš!!!!! Moc tě potřebujeme!!!

Probůh, žiju a píšu, nikam neodcházím, neumírám, nezakládám tužku a blok, píšu v tramvaji, na ulici, připadám si jak cvok. Momentální nálady píšu rovnou do počítače a to pak jsou z toho takovéhle nemožné básničky. Slibuji, že se polepším s tématikou - už žádný smutnění (i když někdy je to taky moc fajn se ze všeho vyplsat - nebo vyspat? nebo se vycpat - ne, to radši nacpat... no vidíš, PRINTe - už mě zase napadají blbosti...)

No už jsem si říkal, že to není možný, samý smutný básničky. Opovaž se ještě nějakou takovou napsat !! Přátele máš na to, abys jim věřila a nebála se jich. A když z nich máš obavu, už to nejsou přátelé - jsou to nepřátelé a nebo naopak ... A s tím musíš udělat něco ty sama. Chtěl bych být přítelem o kterém píšeš. Nosil bych ti růže, trny bych jim odstranil, aby tě neporanily, a určitě bych o tě stál a najevo bych ti to dal a každý den ti zavolal a nebo aspoň mailoval - psát mě totiž moc nebaví. Napiš mi mailovou adresu, budu ti básně psát, smutnou tě nesnesu, budem si spolu krásně hrát...

Nováčku, nováčku
už mě máš na háčku
adresu pošlu ti ráda
dalšího mám kamaráda

Hanko, piš a psaát nepřestávej...a přátel se nelekej a na množství jejich nehleď...

Neboj se a piš