Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Jednou v létě tolik pršelo, že Pavlínka nemohla jít ani ven. Oblékla si teda šatičky dlouhé až na zem, co jí ušila babička. Byly celé růžové, krajkové, ale hlavně s krásným knoflíčkem u krku. Ten se Pavlínce moc a moc líbil, ani Zuzance ho nedala, když ji o něj jednou prosila. Měla ho moc ráda. Pak si Pavlínka dala na hlavu starý slaměný klobouk po babičce a hrála si na princeznu. Jak si tak hrála a poskakovala, nevšimla si, že se knoflík utrhl a někam zapadl. Oh, to bylo neštěstí, to bylo breku! Babička přiběhla celá polekaná, co se to děje . Pak obě hledaly po zemi, na stole, v truhlici i na okně, zkrátka všude, ale nic nenašly. Pavlínka vyplakala snad kyblík slz, až milovaný knoflíček konečně našla! A víte, děti, kde? V pelíšku u kocourka Mourka. Tak se mu zalíbil, že s ním usnul a spokojeně si předl. To bylo radosti! Babička knoflík znovu přišila, ale tentokrát pevněji. Pavlínka šatečky pěkně složila a schovala do truhly. Má je připravené na příští hraní, až venku zase bude pršet.
Taky máte, děti, nějakou svoji oblíbenou věc, jako Pavlínka?
Písmák