PAN (Saxance pro potěchu)

(V starobylém slohu)

Když za řekou den hasne váhavě, v tajemném stínu lesa na trávě pod jeřabinou sirou rád si hovím, zahleděn v modro zamlžených rovin. To je ta chvíle, kdy Pan s pastýři kolem mne v bujném tanci zavíří, však nejčastěji pobýváme sami. Písněmi hlavu plete mi a mámí, kol růžků chmel má, v jedné ruce číš a v druhé syrinx. Přisedne si blíž, učí mě zpívat - a já zpívám v mechu ne pro slávu, jen srdci pro potěchu. 1829

---