Noc bílá a den tmavý

Jen noc bílá a den tmavý, jen ticho a vítr šeptavý, jen oni můj sen znají, jen oni se mne ptají... Stejně jako tráva a rákosí, jež ví, co ve mně zápasí. Sny, touha ztracená, myšlenky city bez jména, toť vše moje doména. Slova a útěcha bezcenná, kříž a voda svěcená, láska a tiché zklamání, čas i tma hrůzu mi nahání... V tanci deště tu pak všechno krásné mizí, i ty jsi pro mne nikdo, jsi cizí... Já spoutám vítr, spoutám bouře, zbavím ohně chrámové dusivého kouře, mávnutím proutku přivolám den, slunečním paprskem odženu sen... Pak noci bílá a den tmavý, ticho a vítr šeptavý, všichni, kdo mne znají, ti všichni se zeptají... Proč v duhových očích mých není už pláč, ale smích...?

---