Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČekání na Lišaje
Autor
jorel
Tato básnička byla napsána pro Tomáše Lásku, génia degadentní poezie a kamaráda, kterého odvál čas. Tomáš mě naučil pít čaj, i když jeho recept byl poněkud brutální - půlku balení sáčkových čajů vhodil do klasického hrnku s ouškem, přelil horkou vodou a nechal louhovat. A když se pustil do degustace, už připravoval druhý :o) Báseň, kterou jsem vám tu kdysi předložil k posouzení, je především o mě samotném a pokud byste chtěli odhalit její fylozofickou rovinu, tak naznačím, co jsem měl na mysli při psaní prvního verše. Tím stínem je důsledek našich kroků, které jsme kdysi učinili a nyní se s nimi shledáváme. Více již nechám na fantazii čtenářově.
V místech kde stával kdysi stín
já potkal jednopu Tebe
drželas v rukách krvavých
pohár beznaděje.
Tvé tělo pohltila tma
a duši - tu rozdrtily ledy
jen oči Tvé zde zůstaly
míhavým světlem ozářeny.
Ptala ses - ptala tisíckrát
co moje křídla značí
když na duši mi padá chlad
perutě roztáhnout stačí
a obemknut jimi celý svět
sevřít jej a drtit
v šílené touze zabíjet
pohlédnout do očí smrti.
Pohrdat lidmi bez tváře
jedem své oběti trávit
po nocích dlouhých u čaje
psaním čekání si krátit.