Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivotu. Zn: s pokorou leč bez patosu
Autor
Makča
Občas se stane, že něžné vrypy na duši zanese prach nicoty, tak je třeba fouknout...tak to tak zkouším...
Někdy mám strach.
S křemeny v sevřených dlaních
plížím se pokorně tvým prostorem,
mrtvě šeptajíc:
Nenech Lotovu ženu zakletou v měsíci
otočením přivodit si zatmění duše,
nedloubej do divoucích očí,
nečmárej po plakátu tváře ke rtům
cynickou vrásku, co tolik nesluší.
Někdy zas křiknu jen, Chci!
Kamínky těl křísnou o sebe,
svět skutálí se Sysifovi
rovnou do mého klína,
pohladím ho přejícíma rukama tak,
jak umí jen žena, znovu živá,
velmi neslušná & Lady,
voda, co razí si vlastní cestu tebou
když ledy tajou...