Vzpomínka na sníh

Šla jsem k ledu, tvoje Zima, to ta báseň...

ledové duše asi existují, ale ty mezi ně nepatříš

... vločky tají, něco tají,
s námi divnou hru si hrají,
zakrývají hlínu,
odpadky a špínu.
Zakrývají krajinu ...
zapoměl jsem na zimu.

Nevěřím v ledové duše!!! Ty jsi toho příkladem!:-)

Bylo to tak hezký, že by jsi mě skoro přesvědčila, abych přestal nemít rád sníh a zimu... skoro.

moc hezke

Jako slunce vychází i zapadá, i led taje..
Duše je čistá v podstatě a člověk si jen se slovíčky hraje.
Co v duši se skrývá říci lehké není.
Toto dílko Tvoje neupadne v zapomnění.
Slovo umí pohladit i zranit, to tvoje slovo hladí.
A všechny smutné pocity, odsouvá na pozadí

hezkej konec. moc.

Ne, Gity! Ty určitě ne!!!

potom, co jsi odešla..

díky ti za každé
smutné ráno
díky ti za každý
beznadějný sen

na cestě životem
i když nám není přáno
na cestě životem
za světlem jen..