Musím

Musím to kafe omezit

Jinak nebudu mít nikdy klid.

Po nocích budu bloumat

V myšlenkách,

A střípky dětství hledat,

V panenkách.

Po stole rozházený papíry,

Kolik času jsme už ztratily?

A kolik času ještě máme?

Jak dlouho už se vlastně známe?

Jas z lampy v měsíční ulici,

Z něj čerpám pravdu mlčící.

A koukám vzhůru ke hvězdám.

Už spánek nikdy nepoznám.

Bosý nohy, horký dlaně,

Smutná tvář,

Ale její zvláštní zář

Mě hodně bije do očí.

Co všechno se zas promlčí?