Kousek sebe

Každý kolem má svou duši, každý sbírá vlastních sil, chci vědět, co ostatní jen tuší, ušla bych pro to na tisíce mil. Každý chce zcela poznat sebe, každý chce sebe pochopit, skoro žádný to nedovede, ale alespoň má pro co žít. Ten kdo hledá pochopení, našel to co jiní ne, ví, že tohle snadné není, když myšlenkám svým nevládne. Taky bych chtěla sebe najít, nechci se ztratit v proudu slov, možná, že stačí strunky ladit a štístka skládat do podkov. Když nemáš sebe, nemáš co dát, i kdybys stokrát rozdával, to co jsi znal, jsi tímhle pozapomněl, je to jako bys nic nedával. Možná že zkoušíš půjčit tělo s tím, co to udělá s tvou duší, jenže i kdyby ono samo chtělo, prázdno tvé duše nepřehluší. Zkusila jsem už půjčit sebe, to jako nástroj poznání, jenže výsledek, že duše zebe a v myšlenkách je hádání. Chci mít tu sílu, kterou doufám, dokáži i občas dát, ale pokaždé si uvnitř zoufám, když večer sama jdu zas spát. Chci Ti vzít kousek a nevím komu, chci ti vzít a chci si brát, možná, že když to bude správné, naoplátku bych mohla darovat. Je to jen prosba, kterou říkám a ty jí vidíš jinak, vím, i když se usmívám, stejně vzlykám a díru v duši neslepím. Chybí tam kousek, který hledám a až najdu, možná dám, ale těším se na den, kdy ti řeknu, že už žádný kousek nehledám.

---