Motýlí Úhoři

Včera v noci jsem spočítal,

všechna ta těla,

mých obětí k Vám,

Úhoři a motýli!

Zamávej křídly,

dej mi ránu a blesk změní se

v zažehnutí a tvá křídla

se rozzáří jasným svitem

netušené krásy.

Mé tělo hoří tvým ohněm

chci ho uhasit, ale ni Shakespeare si neví rady.

Tak mě nechává stát

obmotaného vašimi těly

a zabaleného do sítí

těch pavouků,

které jsem pro Vás snědl.

Na pozadí márnice,

po stranách náledí, přede mnou život.

Pozoruji medvěda jak ladně probrusluje po ledu

až tam,

kam já musím jít rovně...

přes Vás!

Žahaví motýli stojící mi v cestě,

Vaše blesky stále umí zranit.

Sám Poseidon však bude stát na mé straně,

tehdy, až dojde k zúčtování.

Úžasné, že pouhá krásná barevná křídla udělají z úhoře motýla.

Motýla jakým jsi ty Anděli z mé noční můry!

Pavoučí sítě se trhají a já sháním nové.. nové oběti.

Tentokrát pro mě..

A ty se, Anděli temných snů, díváš a usmíváš se..

Ano.. tvůj mor mě zasáhl.

Pro Tebe to neznamená nic, než další obět,

další důkaz moci..

Pro mě zkušenost, že opravdoví motýli nedávají rány.

Utápím za sebou márnici,

nechávám ledy přerůst v útesy a vydávám se skrz Tvé nebe.