Zemřít za snění

Královskou pečetí potvrzen

rozsudek prostinké dívky

za čisté úmysly, které měla,

za to, že žila jen v dobré víře.

Obviňena za hříchy snění.

Přes písařův nesouhlas

musela jeho ruka znavená

pozvánku na smrt pro ní psát.

Královskou pečetí doložena

vážnost osudného psaní .

Dál k soudci Nejvyššímu putuje,

jenž ve jménu církve svaté

o dívce kacířské rozhodne.

I přes nejasnosti do očí bijící,

kterým však nikdo neměl odvahu

před zraky poroty vážené

hlasitost zvuku propůjčit.

A tak tam tiše stála

na klidné nebe hledíce

ruce do kříže na srdci složené.

Shledali  mladičkou dívku vinnou

ve všech bodech pochybné obžaloby.

Rozsudek vyřčen jest– jen smrt si zasloužíš!

Teď můžeš poslední přání mít.

Oč tedy žádáš, čarodějnice bezvěrná?

Svou hrdost já přece mám!

Ze smrti nemám strach

a od vás nic nežádám –

   raději se ctí  zemřu.

Jen ten, kdo nad námi bdí,

o mých čistých úmyslech ví,

a ten, ať mě rozsoudí.

Zapalte hranici.