Pro Antoine de Saint - Exupéryho

Pro Antonie de Saint – Exupéryho!

1/Bloudí v tichých uličkách

    tvýho spánku strach

    a zatím někdo někde jenom tak

    skáče si po hvězdách.

    Píše na NEBE

    básně jenom pro tebe

    daleko od lidí,

    co se dívají

    a stejně nevidí.

    Rozmlouvá s květinou

    řečí květin nevinnou,

    pak mi v dlaních usíná

    a lampář stále rozsvěcí a zhasíná…

R: A zatím, co ty spíš,

     on přišel k tobě blíž,

      za ruku tě vzal

     to aby ses tím malým v sobě stal.

     Podívej se na nebe,

     beránka kreslím pro tebe,

     věcem malých rozumíš…

     Tiše se hvězdy smějou,

     jen když spíš…

2/ Na planetách vzdálených

    moře světů a tma v nich,

    všechnu moudrost, co máš z knih,

    teď zapomeň a jen to vnímej…

    Až si lišku ochočíš,

    až ji poznáš, přijde blíž,

          možná, že tě zotročí

          láskou svou,

          tak jen jí zpívej…

       R/

       3/ Lampář lampy zhasíná,

           ráno zdá se nám noc podivná,

           stejně nejvíc by sis přál,

           aby tě ten plamen hřál…