Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHORA SE ŽHAVÝM SRDCEM
Autor
vesuvanka
Tajemná hora nad Neapolí už není snem, stala se skutečností dne 5.a 6.června 1998...
Toužebně očekávaný Neapolský záliv je před námi. Slunce se blíží k západu a hladí Vesuv svými paprsky a dodává mu nafialovělý odstín. A pod ním září Neapol a pod Neapolí temně modré moře... To je ten kout na Zemi, vzdálený asi 1800 km od mého domova, který mě od dětství téměř magicky přitahuje.
Dorazily jsme s dcerou na místo, přístup ke kráteru byl již uzavřený, ale nám to nevadilo. Strávily jsme krásný večer na Vesuvu v místě, kde pomalu končí vegetace a začíná království popelu a lávy. Atmosféra plná romantiky je spojená s malým přírodovědným průzkumem.
Člověk ze země, která již dávno vychladla se poprvé setkává s činnou sopkou a životem na ní. Je ohromen prudkou dynamikou života a jeho pestrostí. Rostliny tu vyrůstají z lávy a popelu, které jsou jen 54 let staré. Pro nás je kámen něčím, co je miliony let staré a kde se život usazoval pomalu - tisíce i miliony let, ale na činném vulkánu to dokáže za polovinu století. Zelená, žlutá, růžová a fialová - nejrůznější odstíny těchto barev a tvarů - mezi touto zajímavou florou vykukujkí nádherné kameny ztuhlé lávy, které svými tvary a barvami kontrastují rostlinám. I kameny jsou různě zbarvené, od hnědavé, šedohnědé až po červenavou a nafialovělou. Italové tuto lávu nazývají "lava rosa". Sluneční paprsky zvýrazňují barvy. Vesuv jako by zářil radostí a nad ním blankytná obloha a pod ním vpravo Neapol, vody Tyrhénského moře, pohled na ostrovy Ischia a Capri a vlevo tu krásnou scenerii uzavírá Sorrentský poloostrov. A ještě nesmím zapomenout na Pompeje, nerozlučně spjaté s Vesuvem.
Pohladím fialový květ neznámé rostliny a kámen, které mám na dosah a hledám příhodné místo k malování. A již sedím, připravuji si štětce a barvy. Nastává vzácný okamžik, kddy to o čem jsem snila, mohu malovat podle skutečnosti.
Druhý den jsme mezi prvními turisty, kteří nahlížejí do míst žhavého dechu hory. Ale ten není příliš patrný, jen horký vzduch a páry se tetelí nad puklinami lemovanými sírou. Sluníčko opět zazářilo nad Vesuvem. Při pohledu do kráteru, který je hluboký, se tají dech. Tu a tam na vnitřních stěnách objevujeme osamělé rostlinky, které se tu uchytily. Dole dokonce poletuje drobný bělavý motýlek, ale bělásek to není. V naší blízkosti se mihne ještěrka. Škoda, že kráter se nedá celý obejít, cesta je asi po 400 metrech ohrazena. Turistů přibývá a slunce začíná pálit. Nespěcháme, radujeme se z krás, které nám tato hora nabízí. Kamení zrozené ohněm a rostlinky, které šplhají k vrcholu i pod něj.To všechno je tak působivé a promlouvá to k nám.
Kamínek z Vesuvu - báseň kterou jsem napsala vice než před rokem. Prosila jsem Vesuv o jeden kamínek a on mi jich tu štědře nabízí tolik od nejmenších až po obrovské balvany. Hladím kameny, které vstřícně přijímají sluneční paprsky. Vesuv mi přináší úžasnou radost, pocit štěstí téměř k slzám. Rozechvělá zvednu jeden kamínek - odvezu si ho tam na sever, kde mě bude hřát, když pocítím stesk a chlad... Ale já si v tu chvíli vzpomenu na jednu známou, která je na vozíčku a nikdy se na Vesuv nedostane a vzpomenu si ještě na další, kterým tento krásný zážitek nebude dopřán. Musím jim přivézt trochu té radosti, kterou tady teď prožívám, přeji si, aby i jim zazářil Vesuv tak jako mně... A tak se shýbnu ještě pro několik kamínků. Mám pocit, jako by do mě vstupoval žár z nitra hory, která tu ke mně hovořila. I dcera se radovala z mého štěstí a řekla mi: "Mami, za celý život jsem Tě neviděla tak rozzářenou a šťastnou jako tady". A měla pravdu.
12 názorů
Irčo, díky. Mě také pinie okouizlily, když jsem je viděla naživo. Sledovala jsem je cestou a první se objevily skutečně až v oblasti kolem Říma. Pinie nesnášejí mrazy pod -5 stupňů. Piniové háje jsou nádherné,a jsou i na úpatí Vesuvu :-))). Dočetla jsem se, že pinie jsou původem z Pyrenejského poloostrova, na Apeninský poloostrov je prý dovezli Římané z Hispánie - to bylo pro mě překvapení.
Ano, když jsem v Římě viděla poprvé v životě pinie, zcela mne okouzlily, a což teprv piniový háj:-)))
Irčo, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))).
Dát do pohledu srdce - to je ono, ale abychom ho do něj dali, musí nás objekt, na nějž se díváme, něčím zaujmout, oslovit, jak já obrazně říkám "pozvat nás k sobě". Pokud nás neosloví, nebudeme mít touhu se k němu vracet a blíže ho poznávat a dokonce si ho i zamilovat. Jak už jsem psala jinde, Vesuv mě zaujal už v dětství na staré dobové pohlednici. Mezi desítkami pohlednic z celé Evropy, to byl právě pohled na Neapolský záliv s kouřícím Vesuvem a pinií v popředí, který zvítězil nad ostatními, i když byly také krásné. Pro mě byl nejkrásnější a nejzajímavější pohled na Vesuv, zaujala mě i pinie svým tvarem koruny. Vesuv jsem znala z pohlednice a z učebnic a časopisů, a najednou jsem měla možnost se s ním setkat přímo osobně. Byl to pro mě velmi silný zážitek a inspirace pro další tvorbu.
Až dojemné...jak někdo napsal pod dílo - můžeme vidět všechny divy světa, ale když do pohledu nedáme i srdce, neosloví nás...krása:-)