Nedopsaná

Pár čistých listů, rozházených stran

Místnost je prázdná, odešli lidé

Odplouvá závoj černosmutných dam

Jen vítr v okně po všech tady zbyde.

Báseň ta jedna pořád zní v tom tichu

Pár zdí si šeptá krví zmoklý list

Propuknout pláč v tom smrtivzdorném smíchu

Máš zakrýt smutek, ztichlou nenávist.

Prý úsměv, smutný, nostalgický jev

Vedle se hraje trapné divadýlko

Už zazněl tichý, bílých chórů zpěv

Vlečou se dál jen, s rouškou, hloupou mýlkou.

Na černém dřevě zmoklých javorů

Velký stůl, stěna a prosklená skříň

Pobledlá tvář však hledí nahoru

K výšinám stoupá i ten, kdo chtěl míň

…