Duch minulosti

Dnem i nocí,

Myšlenkou i činem,

Stále tam stojí,

Duchem nepřítomen,

Milovat chtěl,

tu jedinou dívku,

Pohledět ji do očí,

a nemít v srdci  výtku,

Dal jí své srdce, na zlatém podnosu,

Dal jí svou duši, bez jejího souhlasu,

Dal jí vše, co ústa řekla,

Dal jí i to ,co vyslovit nechtěla.

Miloval ,ale milován nebyl,

Zrazen, a přesto se modlil,

Ať pookřeje dívka zas,

Ať miluje ho, alespoň na čas.

Ovšem osud si rád hraje,

Dívku, která rozumu nemaje,

do jarního příboje maluje.

Hraje si s ní, potápí,

až nakonec ji utápí.

Osud se mu ukázal,

a na věčnost se odkázal.