Žádný dobrý název...

Vydrápat se tak na kostelní věž

a jako King-Kong odrážet tvý milosrdný dary

který věnuješ i s tím pohledem sladké nejistoty

A tam shora, tam shora

plivat na tupé leby těch tvých amantů

mezi kterýma se ztrácím

Sednout si v té hrozné kose

na tu dřevěnou sochu a psát

s mrznoucíma rukama a srdcem

Psát básně

a hrozně sprostě tam nadávat

na ty tvoje trikolory

A nebo hořce plakat nad tou ztrátou

a polykat slzy s kyselýma kapkama deště

ze kterýho mi slízají vlasy

Slízají vlasy a padají na zem

hned vedle těch tvých

po kterých šlapou ti neodolatelní idioti

a smějou se u toho jak zhulení

Já jim přes slzy nevidím do ksichtu

ale vidím ten tvůj spokojenej úsměv

a motá se mi z toho všeho hlava

Ztěžka polknu drhnoucí slinu

zavřu oči – spadnou dvě poslední slzy

a já odejdu ale nikdy nezapomenu…