V OBLEŽENÍ-4

Tisíce šípů ve vlnách prolétávalo vzduchem od hradeb na masy navarských bojovníků, které se valily krajinou. Asim si na hlavě upevnil helmu a zrakem přehlédl zaplněné hradby obránci. Poté se zadíval na útočící vojsko. Bylo vystaveno i kamenným a železným koulím, která střílela děla s katapulty. Každý dopad koule vypadal, jako když se rozevře hladina. Přes smršť šípů a kulí, se jakoby nekonečné masy Navarů přibližovaly stále blíž. Přitom se v dálce zablesklo a ozvalo se zlověstné zarachocení hromu.. Skoro současně se zvedl vítr, přičemž černá mračna zakryla slunce i celou oblohu.
„To je zlé znamení veliteli,“ řekl jeden z mužů, který stál vedle Asima na věži.
„Pro ně a nebo pro nás?“ zeptal se s ledovým klidem Asim. Přitom se do širokého okolí rozlehl ohlušující bojový pokřik Navarů, kteří se přiblížili, již jen na desítky metrů k hradbám. Vzápětí svým bojovým pokřikem odpověděli obránci na hradbách.
„A teď první řady útočníků zažijí překvapení,“ řekl Asim.
Sotva to dořekl, tak se náhle v délce několika stovek metrů prudce ze země vymrštila stěna, na niž bylo velké množství dlouhých bodců. Poté se ozval mnohonásobný řev těch bojovníků, kteří byli ostrými konci bodců zasaženi.. Bodce se zapíchly skrz těla i do země, což útočící Navary na chvíli zastavilo.
„Ta námaha po několik nocích se vyplatila,“ zkonstatoval jiný muž na věži.
Obránci na hradbách opět sborově vykřikli a soustředili palbu šípů a koulí na poněkud zaskočené útočníky, kteří museli přejít přes zadní část stěny. I na ní bylo umístěno velké množství bodců. Tlak mas však mnohé navarské bojovníky vpředu doslova na bodce napíchl. Masakr nastal vzápětí. Přes souvislou vrstvu mrtvých těl se zanedlouho hnal nespočet bojovníků.
„Ty Navary zastaví jen zázrak,“ pronesl muž, který stál vedle Asima.
„I zázraky se dějí,“ řekl Asim, přičemž hleděl, jak masa útočníků se snaží překonat prohlubeň, ve které předtím ležela zamaskovaní stěna. I tuhle překážku Navarové překonali za nespočtu mrtvých, přičemž mnozí zahynuli ušlapáním. Masy dobyvatelů vzápětí dorazily k hradbám. Stovky a stovky dlouhých žebříků směřovalo k vrchu hradeb. Současně s tím se sešikovalo tisíce navarských lučištníků a na obránce počal dopadat nespočet šípů.
  Na obloze se blýskalo a hřmělo zároveň. Světlo od blesků osvětlovalo masy Navarů, které jako povodeň dorazily k hradbám. Křik bojovníků nabíral na intenzitě zároveň s řinkotem zbraní.
„Veliteli, poslové nám přinesli zprávy,“ sdělil Asimovi voják, který vběhl na věž a jako ostatní se zakrýval velkým štítem.
„Jaký jsou?“ zeptal se Asim.
„Navarové utočí po celé dílce hradeb. Na několika místech se jim podařilo proniknout na spodní část hradeb. Král vyslal do boje další svý královský gardy.“
„To je vážný, když král posílá gardy,“ pronesl Asim. Přitom se přes bok štítu zadíval na terasovité hradby. Na té nejspodnější se začínal rozhořívat ukrutný boj. Každou chvíli byl slyšet mnohonásobný výkřik, který znamenal, že se obráncům podařilo odrazit od hradeb žebřík s lezoucími Navary. Pak udělil svým podřízeným několik rozkazů a rozhodl se zapojit osobně do boje. Mezitím na hradby i za hradby začaly dopadat ve velkém množství koule, které z katapultů vystřelovali navarští bojovnicí.
  Oblohou výhružně křižovaly blesky, které jakoby chtěly zvýraznit atmosféru zuřící bitvy. Asim se vnitřními průchody v hradbách dostal na nejspodnější hradby, na něž proudil zástup bojovníků. Ti rychle nahrazovali mrtvé a zraněné. Jeho přítomnost obránce překvapila.
„Tady je to pro vás nebezpečné veliteli,“ sdělil mu jeden voják.
„Tak to jsem tady správně,“ odvětil mu a přitom vzduchem zasvištělo velké množství šípů. Mnohé se odrazily od štítu, ale jiné zasáhly bojovníky, z niž se někteří za výkřiku zhroutili na hradby. Na nich už ležel nespočet bezvládných těl.

                                        KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI