Sonet o vodě

Vábí tě svou průzračností, a tak přistupuješ blíž a blíž. Nabízet se je pro ni ctností, což přitahuje tě tím spíš. Jistý sám sebou dotkneš se jí a pak přikládáš i celou dlaň. Když všechny prsty v ní už zejí, zachová se jak plachá laň. Ucukne a zřejmě taky uteče. Ale pozor! To jen tvou trpělivost zkouší, ač bys řek, že nesmělostí ani neteče. Nakonec tu ruku sama začne laskat a obejmout ji ze všech stran se pokouší. Chce si s tebou hrát. Plachost - byla jen maska.

---