Příběh velké lásky

     Přihodilo se to na horské Kvildě, za strašlivé sněhové bouře. Stromy se po tuctech vyvracely i s kořeny a hory, ty hopkaly, otřásaly se a přemisťovaly se libovolně po pohoří jak figurky na šachovnici. V osamělé chatrči nalezli útočiště: On s Ní, Muž s pleší a Pán s plnovousem. Běžky jim odvál divoký severní ledový vítr. On miloval ji, Ona jeho a navzájem si to četli z očí. Muž s pleší si četl bibli, protože miloval Boha. Pán s plnovousem nemiloval nikoho, tak si četl noviny. On a Muž s pleší se vsadili, kdo z nich produkuje větší množství lásky. Rozdají si to s sedmiboji, každý den jedna disciplína. Pán s plnovousem se prohlásil za sudího, zavedl si speciální notýsek, narýsoval tabulku, připravil stopky, počítal, měřil, hodnotil, škrábal se na nose a tvářil se důležitě. Jednou byl na pořadu dne hod medicimbalem, druhdy zas patnáctistovka kolem stolku. Večer vždy Muž s pleší ostatní ujišťoval, že Bůh sešle na druhý den pěkné počasí. Pán s plnovousem předčítal z novin předpověď o sluníčku a vysokých teplotách. On ji držel za ruku a poslouchal. Za nerozhodného stavu tři ku třem se celá partička těšila na závěrečný souboj. Bojovníci relaxovali, Ona držela palce a Muž s plnovousem zastřihával plnovous. Ráno, než se trosečníci probudili, vtrhli do světnice medvědi a všechny rozcupovali na kusy. Byli to medvědi lední, jelikož se to semlelo v lednu, chcete-li přesněji, na Tři krále. Nu co, i zvířátka mají hlad, obzvláště v zimě, tak jim to přejme. Běžkaře našli až na přes rok, ohlodané kosti, zbytky smradlavého masa, nahnilé kombinézy…ale to už nestojí ani za řeč.