aby ses večer měla na co dívat

Nahá si lehla na střechu,

propálená sluneční panenka

nechala se pomalu roztrhat… 

(Někdy se taky stává,

že dráhy nahoře na obloze se vykřiví

a dolů popadají červený a zlatý kruhy,

hořící obruče z hlav všech kamenných

beznohých a bezrukých svatých,

soch co se naklánějí aby nataženým prstem

napíchly všechny špatnosti)

horká se položila na střechu…

kouřová clona,

svítivá pulsující clona mezi

plechem a  ničím

„rozbil jsem kruh, vypustil věci z něj ven, nechal je utýct a

rozpustit se dole na ulici. Taky jsem zapálil všechny ty bezejmenný kříže kolem, aby ses večer měla na co dívat…je tady tak ticho…“

opakovala cizí slova,

každej den..do skleniček a talířů,
v kuchyni a v koupelně do zrcadla,

nechávala věty tak jak byly anebo přidávala nový slova,

„hlupáčku..“

bílá,

vlčí

a samotná

lehne si na střechu

„…zítra to prokopnu,

všechny ty barvy, který tak strašně nechci vidět…

zítra ti dole pod oknem zapálím město,

aby ses měla na co dívat“

a přidávala nový a nový slova

co padaly dolů jako hořící sirky