Ze života

Je to pro Báru,která mě opustila.Byl jsem odporný,dělal jsem chyby za které platím.Tak o to to je.

V noci se hvězdy třpití, pampelišky vadnou v mé náruči, slunce strachem hlasitě křičí, měsíc jen s úsměvem svítí. Své chyby v sobě skrývá, míval je na stromě slyší. Stalo se to na poušti, když štíři sexem smilní, touží po kráse,která mizí. Mlha padá,svět je kratší, sloni se strácí a voda je vrací. Ohnivá voda je ničí a mlha padá, slunce nevychází. Klokan se snaží,doskočit však nemůže, vše se spraví, když slunce se báti být či nebýt strachem smilní nesmí se stát, co chtíč se má, být či chtít se musí. Osud ten se má,přijíti však musí. Věř či nevěř lásko má, osud snad spraví vše co se musí. Tak to má být a bude,když vše správně zbude. Budu já budeš ty. Však se neboj lásko má,myšky vše vědí, co se stane,tak se má. Být však zlo zvítěziti, můj osud splyne s duší. Svět se skrátí a já už se ti lásko má na tebe z okna zamávati musím a ty pusinku od medvídka snem se vrátí, však pravda bude jako kapky deště dopadající na betonem vyrobené pampelišky, které se klátit budou. Ty to víš,vrátit se však nemusíš. nullZe života

---