Já nevzešel z velkých básníků

Já nevzrostl z velkých básníků

 

Já nevzrostl z velkých básníků,

jsem jen okem na stožáru

co svůj pohled vrhá k zániku

poddaných, i samých králů.

 

Svá přání mám, ač mnoho z nich je

reálných jak život věčný,

v ruce je vkládám pro naděje

štěstěny, té milé slečny.

 

Mé verše rostou z opilosti

nejen pivem, alkoholem,

já opilý jsem společností,

lidmi, kteří všude kolem

 

zbohatnout chtějí ke své pýše

a my chudší, pánbůh s námi.

Kdo ďáblu duši neupíše,

podobu má bílé vrány.

 

A loven je a odstrkován,

jak z morové je nákazy.

Když někdo zle se k němu chová,

též snaží se ho urazit.

 

Kolotoč dějin dál se točí,

ten kdo dobré skutky koná

odsouzen a jen zavře oči,

posmrtně je oslavován.

 

Já nevzešel z velkých básníků,

těžko najdu pochopení.

U bran poezie na kliku

sáhnout a jít do umění.

 

 

---