Hýbnouti sluncem

... sonet pro mě, zápisek do deníčku ... ( rytmická nepřesnost je úmyslně přesná ) není, nebylo a nebude v aréně

Tvá slova někdy zazní úsečně a studí, až všechna radost vyprchá. Ledová ruka sáhne po tom v hrudi. Strach, co jsem zkazila, se šmodrchá do zdlouhavého sebeomlouvání. Tak sebepochyby se nesmlouvavě vzbudí a vnucuje se kapek proud. Obviním sebe, pateticky prudím, chci, i když zbytečně, pláč spálit v troud a nedočkat se spánku do svítání. A anděl strážný volá slunce zpoza obzoru ať se jen vrátí o pár hodin zpátky nahoru, že se tu musí udát jedno usmíření. Kde slunce nebylo, teď je, kde bylo, není.

---