Přednáška o ničem

     V přednáškovém sále probíhala přenáška o ničem, nikdo ničemu nerozuměl. Přednáška zněla následovně: Ničemu spadla na hlavu šiška a jeho vědomí se propadlo k samé hranici únosnosti. Ničeho oko svlékalo šaty, ničeho ucho přeslýchalo přeslýchající, ničeho dotazy pobíhajícím pátraly po smlouvě. Nenašel smlouvu a nenašel na ni ani svůj podpis. Nahlédl však do smluvního úřadu klíčovou dírkou a spatřil volené bohy smlouvat s kněžími. Pobíhající se bohům klaněli a kněžím platili odpustky za gumování svého života. Odpustky se zabalovaly do stále krásněji pomalovaných hedvábných obalů. Jevy všech věcí se tak zauzlovaly, že pobíhající přes ně už nedýchali, jen sípali a dál ťapkali. Ničeho zpozorovali, jak se válí v bahně, ruce zarývá do hlíny, až je má prodřené do krve. Ústy plných bláta zpívá dojemnou píseň o lásce. Miluje všechny pobíhající, kteří tak nesnesitelně páchnou, že se zajíká zvratky. Je celý srkz naskrz prolezlý emocemi, nasáklý jimi jak houba v horké vodě. Odvezli ho na kliniku s diagnózou chorobně megalomanské touhy po svobodě. Aby v jeho citech neutonuli ostatní chovanci, permanentně ho kropili ledovou vodou. Jeho růstu nezabránili, prorazil střechu, za šíleného řevu si roztrhl hrudník a vydal své nitro napospas běsnící vichřici. Tak skončila přednáška, kde nikdo nepřednášel a nikdo neposlouchal. Pokud máte zájem, ničeho srdce můžete vidět za jasné noci tančit na mořské hladině tanec života.

---