Kdy to potká tebe?

Byl krásný letní večer. Dnem rozžhavené slunce schovalo svůj poslední paprsek za vysoké kopce a na nebi se objevil velký kulatý měsíc, který svým stříbrným svitem ozářil jeho tvář, když se na ní zrovna usmál. Ona se na něj taky usmála. Drželi se za ruce a procházeli se spolu po rozkvetlé louce plné letních různobarevných květin. Bylo jim krásně. Jeden by pro toho druhého udělal všechno. Letní vzduch jim proudil plícemi a kůže na jejich bosých nohách se sdírala při chůzi po kamenité cestě, která vedla k jejich tolik oblíbenému jezeru.

  Přišli na jejich tajné místo, do zátoky, o které nevěděl nikdo jiný než oni dva. Chodili jsem v létě skoro každý večer. Pokaždé si tady spolu zaplavali tak, jak je pánbůh stvořil a po uvolňující koupeli se oddávali svým horoucím touhám. Stejně tomu bylo i dnes. Když se oba nazí ponořili do příjemně chladné vody, nevnímali nic jiného než sami sebe. Ona milovala jeho. On miloval ji. Bylo to prosté, krásné a skutečné. Slíbil jí, že jí nikdy neopustí a ona mu slíbila totéž. Byli si věrní a neměli před sebou žádné tajemství. Jeden byl odrazem v zrcadle toho druhého. Ona věděla to, co on a i on nebyl v ničem pozadu. Milovali čínská jídla, divadlo a večerní koupání. Plavali u kraje, ale jí se tentokrát zachtělo plavat k ostrůvku doprostřed jezera. Nikdy tam nebyli, ačkoliv tady byl jejich druhý domov. Nebylo to daleko, a tak s ní souhlasil.