Matka

Matka

   Paní Blažena měla tři dcery, krásný prostorný dům a místo učitelky na základní škole. Zdánlivě by si tedy neměla na co stěžovat. Zdánlivě by mohla žít klidný a spořádaný život. Zdánlivě…

   Jenže škola pro ni znamenala celodenní pracovní vytížení. Od rána až do pozdního odpoledne učila, a když se konečně dostala domů, zbyl jí čas už jen na opravování domácích úkolů a všemožných písemek. A když i to už měla hotové, musela zase přemýšlet nad chováním svých žáků a celkovém prospěchu třídy…

   „Ještěže jsou aspoň ty moje holky vzorné a škola jim jde taky bez problémů.“utěšovala se vždycky, „Od té doby, co Jára zemřel už jsme toho hodně zkusili, ale holky jsou šikovné, drží pohromadě a spolu všechno zvládneme.“ Jára, to byl její manžel, zemřel když bylo nejmladší Janě pouhých pět let. Teď už jí je ale šestnáct, starší Klárce osmnáct a nejstarší Ivaně je dnes dvaadvacet.

   Že Ivana se už doma dlouho neukázala a Klára se pořád někde toulá, to školou zahrnuté Blaženě jaksi unikalo. A že nejmladší Jana právě nastoupila na školu a teď se tahá s tou „divnou“ partou, to si asi také nevšimla. Vždyť přece připravovala sedmáčky na hory a její deváťáci měli dělat přijímačky!

   Kdyby se aspoň občas doma rozhlédla, možná by ji neuniklo, že Ivana jí krade peníze a prodává svoje věci. Proč? Je totiž už přes rok závislá na pervitinu. Není aspoň trochu udivující, že si toho matka, nota bene učitelka, na své dceři nevšimla? A že Klára už to se sestřičkou a jejími přáteli taky párkrát zkusila? A světe div se, Janin spolužák je taky přítel Ivy? A světe div se! Janin spolužák je totiž drogový dealer – milý to chlapec- poznamenala jednou Blažena, když je náhodou potkala ruku v ruce s Janou kráčejíce si pro svou denní dávku…

   A Blažena stále nic netušila. A možná by jí to snad nedošlo nikdy. Nebýt toho, že Jana začala chodit s mladým hokejistou Lubošem. Luboš byl zdravý kluk, sportovec, nikdy nekouřil ani nepil alkohol. Nikdy neměl tušení, že Jana bere drogy. Nebyla ještě tolik závislá jako její sestry, takže před Lubošem se dokázala naprosto ovládat. Jenže nic netrvá věčně, lež už vůbec ne, a Luboš se jednou, snad náhodou, o Janě a pervitinu dověděl. Jeho jednání bylo rozhodné a rychlé. Hned na místě s Janou celý vztah nekompromisně ukončil.

   Jenže to Janina už tak dost křehká a bolestí poznamenaná duše neunesla. Když přišla domů do prázdného bytu, nikdo nikde, sestry u přátel, matka opět ve škole, zhroutila se úplně. Potřebovala silnou dávkou, nikde však nenašla ani jediný gram. Ani žádný alkohol, ani jediná cigareta.

   Rozhodla se pro nejhorší řešení, pro poslední krok. Zavřela se v koupelně, vlezla do vany a třesoucíma se rukama sáhla po žiletce… Podřezala si tepny na obou zápěstích…

   Zesláblou a krvácející Jana objevila po několika minutách Blažena, když si shodou náhod, nebo snad dílem osudu, odskočila domů pro jakési zapomenuté sešity. Ihned dceři zavolala záchranku – a teprve až tehdy v nemocnici, kde se týmu lékařů přece jenom podařilo vrátit Jana k životu, vyšlo najevo vše o drogách a Blaženiných dcerách…

   Jana je dnes hospitalizována v psychiatrické léčebně, kde prozatím úspěšně bojuje se závislostí, dvě starší dcery se ze své závislosti už nejspíš nikdy nedostanou. Blažena se svého místa učitelky nevzdala a rozhodla se přijmout také místo prevence patologických jevů a drogových závislostí.

   Tak dopadla žena, která se rozhodla zasvětit svůj život dětem. Ne však vlastním, ale cizím. Kde chybí láska a zázemí, už nepomůže nic.

   Ale možná stačilo jen otevřít oči…