Spojení Ach........

Jen málo stačí, celý svět se změní, nestálý je klid na miskách vah. Kdo polibkem tě ráno vítá v bdění bude za chvíli jen starý brach. Na louce radost po rozkošném chvění, v pokoji jen nepříjemný pach. Ten kos, jenž prozvučel Ti rozednění, tentýž večer bude mrzký vrah a zítra řeči těch, co dnes jsou ctění, prohlášeny za přihlouplý tlach. Jak bezelstné ku zdaru Tvé přispění…. Přijde konec účetních rozvah a z krásného o budoucnosti snění zbude pouze smutek, zmar a krach; pak zvony, jindy andělského znění, zběsile budou bít na poplach až popraská tvé víry pevné zdění. Zvony spadnou z nebe s mocným „řach“. Vždyť Život, a s ním slastné k němu lpění, je - a obrátí se zase - v prach. Víc smutných na -ach rýmů už prý není - po pádu přec následuje vzmach..... Však nejvíc zabolí mě toto rčení: Víš, Honzo, z tvých nápadů mám strach.

---