Rytíři času

Nikdy jsem básně nepsal,ale po Lyrikovém rčení jsem se rozhodl to zkusit znovu...Ptám se...mám pokračovat a nebo to stojí za nic.

Tlukot srdce je slyšet z povzdálí, nebo snad odpočet času. Kapky vody klepou na poplach, slyším je zas a zas. Zavřu bránu poslechu, bude tu mír a žádný strach. Ostré zvuky rytířů,bojovníci nádechu. Mám hlad,nechci,nemám rád rajský protlak. Dáme se do boje,troubení maléru, za co můžu snad,já né to né, nechtěl jsem klást otázku. Obraz obdelníků kovu,slzy na očích, nůžky popelu,popelník prásk, za co musíme umírat. Pro svého pána,snad za své myšlenky, nebojíme se,ale dáme se na to zas. Do NATO natotata,ratata a je to tu zas. Ostré zvuky kaštanu,dítě přinese čáp. Tlukot srdce slyším zas a zas,to né, mám strach,nechci se ptát na otázku. Mysl má čas,koleje nádechu a výdechu. Dal bych si Radegast a start bez začátku. Konce bez konců ptám se včas, rytíř a mráz,prásk a klas. Bolestné výkřiky ranních patáků, studna času a nádechu. Za co může čas,snad za dobrotu co je v nás. Jsme davá zvěř,co nemá mysl. Vysoké žirafy,prasátka hladu, motyka k lopatě,obraz hrobu, krabička s lentilkama,koberec průjmu. Je mi zle. Za co může čas,ptám se zas a zas.

---