O Vltave

Vltava Tramvají Prahou, jak bájný racek jel jsem k Velké Slávii. A Vltava, ta dívka na postýlce Prahy oblečena v zlaté perly slunce protáhla se … a poprsí co opíjí nestydatě ukázala, tak sladce … když jsme nad ním přejeli. Vidím ji vstávat, každého rána, je rozespalá, sličně jiná, na těle v hladká místa něhy kvetou pihy … drobné malé ostrůvky. V závoji cudnosti šedé mlhy podzimní táhnou zvědavost … A v létě ? V létě splavy má rozpuštěny ve vlnky kadeří kol nábřeží až po Karlův most. V bol výletník, který rád hřeší se z břehu dívá do rozkoší jejího klína. Vltavo, Vltavěnko, ty nejsi z řek, na něž člověk zapomíná …

---