Ne, my se nevídáme...

A míjíme se každý den
s rukou za zády anebo s rukou v kapse
a když se někdy někdo zastaví
rychle vnoříme se do burnusů

a i když víme, že trvání je nepodstatné
a člověk podstatný
už nasloucháme bohům z jasnosti
už vztahujeme ruce k paprskům
tak zchudlým
že nedokletí v prokletí
ani nehledá na mříže pilu

a při hoři bez pláče
nenávidíme minulost, že je tak ustavičná
zatím co popelavící přítomnost
vláčíme v sevřené dlani
a sebe netečně ponořené v nás
hlasité divíce se pustině
zapíráme, že jde o strach
a tedy o to, že jsme tam ještě
nedošli
a už tam dupeme až kořen praská

a takové budoucnosti
je proto
vždycky míň než půl

---