Zvony pro slávu zvoní

Zvony pro slávu zvoní,

Malíři malují krajinu ladnou,

Kde růže krásně voní,

A snad nikdy nezvadnou.

Bardi pějí oslavné písně,

Zbrojíř zlatí brnění,

A učňové hledí na ně,

Jak práce vzkvétá brilantní.

Rytíři vyjíždí na koních,

Místo emblému hrdost a čest,

Každého doprovází smích,

To už se nedá snést.

Cožpak nejdeme konat dobro,

Není náš boj šlechetný,

Někdo přeci musí zkolit zlo,

Někdo musí být hrdý.

Cesta dlouhá,

Strach se ve třpytu utápí,

Námaha žádná,

Mi jsme Kristovi vojáci.

Kdos spatřiv strach,

Podíval se na Ježíšovo království,

Rukou nad tím mách,

Že strach hluboko v něm stkví.

Najednou v slunném dni,

Rýsoval se mrak strachu,

Tmavý jak tma tmy,

Píseň zpívala se beze vzruchu.

V té písni bylo znát,

Vůle jež nakázala,

Smrti směr,

A zakázala obilí dále zrát.

Ta píseň,

Byl vzlyk a pláč,

Za trýzeň,

Vojáku není zač.

Teď krajina,

Bílé démanty,

Vše zas začíná,

Aby zase padli.