Šerákovy hodinky

Šerák a hodinky

Než sem šel na peďák, pobyl sem pár měsíců na liberecký strojárně.

Na fakultě sme měli dobře vybavený dílny a zlýho mistra Šeráka. Ten se vyžíval na tom, že študáky, co přišli do dílen poprvé, různě ztrapňoval, někdy i dost surově. Naše sympatie k němu byly přiměřeně pod nulou. 

První semestr sme byli v kovárně. Šerák vzal do kleští kus železa a podal mi ho. Já ho důvěřivě vzal do rukou. Kdyby byla tma, viděl bych, jak rudě sálá, no ale bylo světlo. Než sem stihl železo upustit, měl sem dlaň parádně popálenou.

Proč sem to na něj tenkrát nepích, dnes už nevím, ale vodpřisáh sem mu pomstu. Za čtrnáct dní byla ruka jakžtakž zahojená. Šerák se před náma natřásal jako kohout na smeťáku a předváděl nám švédskej pneumatickej buchar na přesný kování. To byl tenkrát v šedesátým nejnovější div techniky.

Postavil pod něj vajíčko ve stojánku a točil kličkou, až se kladivo dotklo vajíčka. Pak zmáčkl zelený tlačítko, kladivo se zhluboka nadejchlo a vyjelo nahoru. Šerák povotočil kličkou vo půl kolečka, takže přidal půl milimetru. Pak vodjistil, zmáčkl červený tlačítko, kladivo udělalo mohutný PFF !!! a dva metráky železa se zřítily dolů.

Vypadalo to, že budem všichni vod vajíčka, ale ten železnej kolos udělal ťuk ! … a vajíčko mělo na špičce rozkřápnutý kolečko jako paďana.

Kladivo se zase zvedlo jako list papíru a Šerák si začal významně vodepínat hodinky. Položil je na kovadlinu, sjel s kladivem až na dotyk se sklíčkem hodinek, zmáčkl zelenou a zatímco šlo kladivo nahoru, káp něco červenýho na sklíčko. Hodinky ukazovaly třičtvrtě na devět.

Přiskočil sem ke kličce a natočil sedum koleček, co kolečko to milimetr. Na doraz.

Dvaadvacet študentskejch pus se povotevřelo v němým úžasu. Prstem sem na ně udělal pššt.

Surovec Šerák se nadmul a pravil: "Po kapičce nebude ni stopy!" Vodjistil a zmáčkl červenou.

Kladivo sjelo jako blesk, vozvala se vohlušující rána a pak vteřina

naprostýho ticha.

Šerák zařval: "Kerá pracka to stočila?"

"Tahle.", ukázal sem mu svoje strupy na dlani. Zhluboka polkl a žalostně se zahleděl na kovadlinu. Po kapičce skutečně nebylo ni stopy. Byly tam hodiny ve velikosti talíře, třpytily se skleněnou tříští na zlatém podkladu a zrovna ukazovaly třičtvrtě na devět.