Bodie a Doyl(jak jsme je neznaly)

Kdo je horlivý fanda seriálu profesionálové, ten ať se na mě nezlobí za tuhle parodii na jeho miláčky:-)

Mé jméno je Doil a jsem příslušníkem CI5. Právě teď ležím s Bodim v postely a přemýšlím, co si dáme ke snídani. Vajíčka naměko, či natvrdo? Toť otázka.. Crrrr. Sakra, telefon. Pomalu vstávám z postele, když v tom se něco vedle mě nadzvedne, vyskočí a o sekundu později drží v ruce sluchátko. No jo, celej Bodie, ty jeho opičárny mi občas lezou krkem. Tuším ale, že za telefonátem bude něco více a tak si již dopředu hledám své triko s nápisem Mickey Mouse. Bodie zatím pokládá sluchátko a já cítím, jak na mě upírá svůj žhavý pohled. Musíme hned do akce. Přestřelka na rohu páté a deváté. Potřebují odborníky na přesnou střelbu do cíle. Tak to jsme my. Konečně jsem našel triko, natáhl si trenýrky, bermudy a zabral si pro sebe koupelnu. Hygiena je pro mě hodně důležitá, zvláště co se zubů týká. Kromě toho je perlička super pasta a skvěle voní. Asi za půl hodiny zastavil nás jeep před policejní blokádou. Hned se k nám hnala asi desítka policistů a ukazoval nám výsledek akce. Zhrozil jsem se. Kolem ležela těla nehybných policejních obětí a to vše zvládl jeden člověk. Je fakt dobrý, tohle je případ pro nás. Bodie si nasadil svou černou pásku kolem čela ala Chack Norris a s kyselým úsměvem si odplivl. Krej mě, parťáku. Jeho přemety byly úžasné a snad by se i dostal do vyhlídnuté střelecké pozice, kdyby se neozval zvuk nepřítelovy pistole. Buch, slyšel jsem jak něco přede mnou dutě dopadlo na zem. Bodie, zařval jsem a začal kolem sebe střílet jako pominutý. Tři policejní důstojníci se skácely k zemi. Riziko povolání, přecedil jsem mezi zuby a hnal se za Bodiem. Jeho tep byl neznatelný a nepomáhalo ani umělé dýchání. O vážnosti situace mě přesvědčila díra v jeho hlavě. Vstal jsem a má šlachovitá postava se vypnula nad jeho tělem. Dostanu Tě, ty parchante. Rychlým poklusem jsem se přiřítil k bednám, za nimiž se skrýval zabiják. Místo bylo ale prázdné, utekl. Budu pátrat na vlastní pěst. Jeho oblíbený bar jsem navštívil ještě ten den. Bylo tam hodně přecpáno a tak jsem doufal, že ho snad někdo zná. Jeho fotka ale nikomu nic neříkala. Viděl jsem, jak všichni trpí nad ztrátou mého partnera a poznal jsem, že mé snažení je zde marné. Venku na mě čekalo vyhřáté auto a já se k němu pomalu blížil, když najednou můj perfektní sluch zaslechl letící kulku, která se zaryla do zdi za mými zády. Ha, starý známý zabiják. Tentokrát Tě dostanu. V mžiku jsem tasil svůj Smish and Wesson a zamířil na cíl. Několikrát jsem zmáčkl spoušť a záhy pozoroval výbuch svého vlastního vozidla. Mého nepřítele zřejmě poněkud zaskočilo mé poněkud nepřesné míření a proto se dal na útěk. Ani já jsem nezaváhal a pustil se za ním. Pomalu jsem ho doháněl, pět metrů, čtyři metry, tři... S výskokem jsem oživil týdny strávené u mistra kung-fu a pravou nohou mu přesně mířil na jeho lopatky. Nepočítal jsem však se spodními větry a tak místo do zad jsem ho kopl do zadku. Ozvalo se malé křupnutí a oba jsme ležely na zemi. Můj nepřirozeně obrácený kotník mě přesvědčil o tom, že bolest vychází právě z něj. Poslední, co jsem zahlédl, byly červené majáčky policejní hlídky. Omdlel jsem. Brý den, šéfe. Ahoj Doile, tak jsi se nám konečně vrátil. Kauly mě poplácal po rameni a já v duchu ucítil další křupnutí. Mám pro tebe dobrou zprávu. Tázavě jsem se na něj podíval a přitom si všiml sliny na jeho bradě. Bodie, Tvůj nový parťák Dempsí. Ihned jsem si padly do oka...

---