Příběh vody

Ručičky, již tři hodiny ukazují stejný čas,
a kyvadlo sem a tam,tam a sem líně zas.

Oheň něžně olizuje svými plameny dřevo,
a to se nechalo pohltit poněvač ho to nebolelo.

To tělo rozsekané na sto malých kousků,
nyní hřeje v krbu u rodinných obrázků.

Jen tak si rostlo v lese.
pak přišel jeden a zůstal pařez zase.

Měl svůj svět, ptáky, slunce a déšť,
tmu, která ho každý večer halila,

samotu,jenž ho učila,
ticho, které pro něj bylo hudbou,
šepot větru nepoznanou touhou.

Teď v podobě popela k nebi stoupá,
v záři měsíce se naplňuje jeho touha.

Noční ptáci a vítr mu ukazují kraj,
kde vyrůstal, žil a míří stále dál.

Milióny stromů na něj mává,
a on jim vypráví jaká je to cesta.

Však nyní únavou ptáci padaj a vítr slábne,
on na poušti a slunce prahne.

Na pařezech se zmije sluní,
přichází jaro, nové stromy se vysazují.

Vítr v korunách opět zpívá,
a za kopcem oheň rozdmýchává.

To je příběh vody, která tama tekla,
někdo už přines baterky,
a já su unavena.