B.Ezinkový koláč

Před časem tady psal takovej jeden človíček...pak se trochu změnil (pohřbil svý básně a zase je vskřísil) a nakonec odešel...Tenkrát jsem ho nečetl, protože jsem tady ještě nebyl...Je mi to nesmírně líto, že jsem tu tenkrát nebyl...je mi to líto, nesmírně líto, že jsem nebyl u toho, když jsi tady byl...Je mi nesmírně líto, že jsem přešel tvoje prvotiny tenkrát na Janově jako nedozrálé pokusy...Je mi nesmírně líto, že jsem nebyl s tebou, když jsi poprvé potkal Wolkmana... Protože teď už ti nerozumím... Ale tenkrát bych ti rozuměl... Tenkrát by se mi chtělo brečet, tak jako se mi chce teď, když čtu tvý starý dílka... Je mi to líto brácho...doufám, že ti ještě někdy budu takhle rozumět... A vám milí písemníčci, vám jsem upekl takový malý B.Ezinkový koláč...

.... Na počátku stvořil Olda místo pro autory a místo pro kritiky. Místo pro autory však bylo pusté a prázdné. ALe nad nabídkou se vznášel Java script error... .... Dlouho jsem nosil svý srdce v těle až mi zkamenělo Teď ho musim dlouho nosit na dlani než mi zeroduje .... Bůh JE Láska Ty sám nejlíp víš proč platonická .... VOLÁM do drátu, který odpojili VOLÁM do díry ve stěně a hlas se ztrácí - tisíce hovorů - tisíce omylů - tisíce zavěšených .... zboř tu zeď nebo tě k ní postaví čelem .... Dnes v noci tiskl jsem slzy k polštáři o trochu víc Dnes v noci tiskl jsem úsměv do tváří o trochu míň .... Pokud mezi sebe a zdroj světla položíte jakýkoliv předmět, zákonitě budete stát ve stínu. .... Bože, už rozumím úlomku, miliontoně Tvé bolesti. Jsme Tvému srdci tak blízko, tak dobře můžem ranit .... A z litrů toho, co bylo prve nám zbydou jen dvě kapky krve. Toužím po Tvojí, přijmi mou trubičkou lásky skleněnou. .... Jsi ranní metař opovrhovaný uklízíš špínu noci města Bože Bez koštěte vyjíždíš do ulic s kropicím vozem plným krve .... Strom se halí listím, to musí být láska, s hrůzou potom zjistím - je to další maska .... Jdu hledat pravého Boha S tichým hlasem a nevyslovitelnym jménem.

---