Čas zemřít

Vůkol rozprostírá se království klidu připadáš si nesmrtelný jako samo nebe však čas jako by se pojednou zastavil když rudé oko stroje varovně mrkne na tebe Vteřiny, ve kterých proběhne celý život pád po křídle do nekonečných hlubin srdce sevřené úzkostí, žaludek až v krku cítit je jen pach smrti a její stín Náraz a bolest, co zastře ti vědomí jediná otázka ještě křídla netečnosti poraní zda tohle má být život a nebo už smrt- nebo balancuješ na jejich rozhraní Kolem dokola je temno a jen ženin obličej vyvstává v jediném světlém pásu a ač zalit je zpola horkou krví ani po smrtzi neztrácí svou krásu Skelný pohled jejich nevidoucích očí pálí tě jako vesmírný pekelný žár nepřijde ale utrpení, tohle už nebolí ze srdce zbývá jenom krvavý cár Pomalu se chystáš sklonit svou hlavu před oltářem vznešeného nebeského hraběte však zpět do života tě na chvíli vrací pláč tvého smrtelně raněného dítěte Marná je veškerá tvá snaha pohnout se a zmírnit jeho poslední křeče není už žádné spojení duše a svalů v rozbitém těle, ze kterého krev teče Vše konečně ztichlo a nic se již nehýbe jen na oltáři se chvěje svíčky plamen umírání je chvíle naplněná neznámem než se s dámou v kápi vezmeš kolem ramen Nedrží tě nic na tomto světě plném křivd vše cos kdy miloval jsi už navěky ztratil tma jako upír vysála ti všechnu sílu a krev není nikdo, kvůli komu by ses vrátil Vědomí se pomalu do prázdna vytrácí a přichází něco, co nejde s ničím měřit andělé zhasli svými křídly tvoji svíci cítíš, že právě přišel tvůj čas-zemřít.

---