Tbytečné náboženství

Zbytečné náboženství Viděl jsem lidi, jak ze strachu ze smrti naříkaj Jak pláčou, jdou vstříc se sklopenou hlavou Viděl jsem jak přední do kouta tmavého utíkaj Jak se bojí dál jít. Jsou zesláblý nemohou. Před ní se do domu se sklepem tmavím zavíraj A tam čtou si své modlitby a slovo Bůh křičí On prej se vyslyší přijde a oni pod jeho křídy se schovaj. Neví že Bůh zatím jen u své číše sedí-bujné pitky zněj chrčí. A oni dál jak ty řadové ovce sedí a čtou si otčenáš Slova boží ze sebe chrlí, před světem se zavíraj. Nevím co od světa čekáš a jak ho znáš Jak na tebe působí, co modlitby tví zpuchřelý ti daj. Věř sobě povstaň a poznej, vzbuř lid Proti zbytečnému náboženství můžeš pak jít. Je pravda každý něčemu věříme. V duši chceme mít klid Proč ale proto za každou cenu přes mrtvoly jít. Smrti se nebojím čekám na ni se stydlivou touhou Jak přijde za mnou a řekne: „pojď ke mně chlapče“ A já půjdu vstříc světlu s domněnkou pouhou Že smrti se nebojím, ale bolest ta dostává mě v křeče.

---