Co stane se, když

Co stane se, když

Co stane se, když pohrdnou citem, pro kterýs dával svůj život v šanc, pro kterýs vytrpěl tolik hrůz, zabil jsi pro něj tisíc múz a na nebi zhasla hvězda.

Nepřímo zavrhnou darované a ústa přelijí pečetním voskem – jen pro zábavu, neb dávno již neslouží osudu.

Osmnáct zemřelých koní a nespočet splašených v nedohlednu, pět konví krví naplněných a vylitých do esšálků, pět čerstvých hlasů přetržených, devět zlých časů přejitých.

Stačí šest kovových hran, k srovnání se zemí, a šest starších servilních dam na prámu oněmí, když mají číst poezii…

Chtějí a protečou sítem a rozmělním, dávno již daným zhýčkáním, srozumíš rozum s vysvětlením a polštář chladíš o oltář, místo lednice a oltář špiníš polštářem, místo Polednice.

Na oltář spustíš s vikářem dítka Polednice, tvé odnože chtíče, tvé budoucí snachy, tvé děti co strhnou tě strachy v bezvládné sítě, vtělených citů skradených z rukou a hlasů nevídaných i snad nevidomých.

Nepřečteš po sobě řádky a ani jediné slovo to nejsou satanské hrátky, tohle za půl dne, opilé, do pléna mrštěné, zlotřilé boží slovo…