pro zacatek nechci konec

ubíjí mě tvoje slova

ani se neptej co to znamená

každá známka nedorozumění

mě vysává

jako kostra cítím se bez kůže a bez vlasů

do kterých by vítr vál

když bych si hrála na princeznu

kterou někdo hledá

do svého lůna ukládám se já

moje ruce spřádají nesmysly

a sítě ve kterých jsem uvězněná jenom já

chtěla bych svět o tobě

vynechat z toho sebe

ne úplně jenom na počátku

chci se zbláznit z tebe

vím jak na co nevím kam pro to

kdyby byla odpověď

nemusela by být otázka

a já čekám

vím že můžu

cítím že chci dojít

ke svému směru a pak stočit prudce

doleva

tam budeš stát ty

nad propastí kterou proletíme

křídla už mi nerostou ale stačí

jsou silné jestli vím že můžu

se opřít a ty neutečeš

abych se potácela po zemi

jako nedohořelá cigareta

která vlastně neví kdy skončit

když konec je pro někoho začátek

ale má svou formu dobře sečtenou

a nemůže se překročit

prahnu po souznění

duší a těl?

pro začátek nechci konec